Jen tak (postřeh druhý)

Zkusili jste někdy číst život ve vesnici přes stopy ve sněhu? Je to docela zábava. Když jsem vyrazila ven, okamžitě jsem poznala, že kromě manžela a našeho psa ulicí nikdo neprošel a u koupaliště jsem zjistila, že se dámy pejskařky včerejším výletem k ohništi docela vyčerpaly a nedošly ani na kraj lesa. Ono je to vůbec nebezpečné, chodit ve sněhu, pokud máte pejska, sousedi tak přesně poznají, jestli po něm uklízíte, jestli ho nenecháváte očůrávat blatník sousedova auta, případně, jestli s ním při venčení nepřekračujete hranice okresu, potažmo nevyrážíte z domu bez psa po zákazu vycházení. Tak bacha na to. Jj, sníh je slušný bonzák. Manželům podezírajícím manželky z nevěry doporučuji prohlédnout stopy na zahradě a případně sledovat, kam vedou. Taky přesně vím, kolik členů omladiny se bylo posadit u zvoničky (normálně tam poznám jen kolik vykouřili cigaret a co pili). Podle stop v lese jsem usoudila, že zvířata zima už taky moc nebaví.Bohužel se ni potvrdilo, že stejně jako pozoruji já okolí, pozoruje okolí mne.

„To už jdete znova?” Ptá se mne s nefalšovaným úžasem stará paní stojící s pejsekem před svým domem.

„Ne, já se teprve vracím.”

„Až teď?” Přimhouří oči s výrazem hodný člena FBI. A já si představuji ten dovětek. „Normálně tady procházíte o 40 minut a tři sekundy dříve.”

„Tak já normálně chodím 11 kilometrů, ale dnes mi bylo v lese tak dobře, že jsem se tam zdržela.”

Je asi na čase změnit oblečení, současné maskování přestává stačit.

P.S. Ne,ty tepláky vám nevyfotím. Ale zbytek maskování ano, už stejně nezabírá. Pěkný den všem.