Sůl nad zlato aneb sůl pro francouzského krále
Dnes vám budu vyprávět příběh pohádkového bohatství, jednoho krásného údolí v horách a místa, kde se sype sůl. Podíváme se do Salins-les-Bains a do Arc-en-Senans, města založeného a vystavěného za jedním jediným účelem.
„Není umění vařit se solí. Bez soli, to je umění,“ říká Jan Werich jako král Já první v pohádce Sůl nad zlato. Na světě existuje mnoho druhů rozkoší. A jídlo je jedna z nich. Samozřejmě, má se jíst proto, abychom žili, ne žít proto, abychom jedli. Ale od chvíle, co si první člověk osolil nad ohněm se opékajícího mamuta, nebo co to tehdy vlastně bylo, se z jídla stalo něco víc, než jen nástroj k přežití. A ze soli, z té se stalo bílé zlato.
Pohodlně usazená na sedačce spolujezdce si prohlížím krajinu kolem. Jsme ve Francii, v pohoří Jura. V království lesů, hlubokých údolí a divokých říček. Jedna z nich teče pod námi. La Furieuse, nevelká, s křišťálově čistou vodou, spěchá opačným směrem než my. Její název naznačuje, co všechno dokáže, La Furieuse totiž znamená Zuřivá, ta, která se kdykoli dokáže proměnit v běsnící živel, který s sebou bere vše, co potká. V podstatě charakterizuje drsnou krásu Jury, pohoří, kde si musíte dávat pozor na časté bouřky a chlad i v parném létě.
Naším cílem je Salins-les-Bains, ve středověku druhé největší město Franche-Comté. Ukryté v hluboko zaříznutém údolí, chráněném dvěma impozantními pevnostmi, na břehu La Furieuse, bylo zdrojem bohatství francouzských králů.
Na břehu řeky stojí nevysoká kamenná stavba. Nezasvěcený návštěvník by rozhodně nepoznal, před čím se ocitl. Stojíme před La Grande Saline (Velkým Solivarem). V 17. století tohle nenápadné místo dokázalo vyprodukovat neuvěřitelných 14 000 tun soli a zásobovalo jí Burgundsko, část Švýcarska a Flandry. Na tomhle místě se z podzemí čerpala slaná voda, ze které se poté odpařováním získávala sůl. Pokud tam budete nezapomeňte jít na prohlídku. Stojí to za to. Počkejte si na okamžik, kdy budete stát s očima otevřenýma úžasem v obrovské podzemní galerii, která spíš připomíná katedrálu. Jo a také se nezapomeňte zastavit na záchodě, než budete odcházet. Protože, viděli jste už někdy takový záchod?
Pokud budete mít čas, projděte se městem. Na břehu La Furieuse, zavřete oči a zkuste si to představit, opevněné město chráněné pevnostmi, město, které žilo samo pro sebe, kde z 8000 obyvatel 800 pracovalo právě v solivaru. Kopyta koní, lomození povozů, kouř z komínů. Jaký to byl asi život? Bílá sůl padající do pytlů a chystajících se na cestu dál. Vůně dřeva, které se používalo v solivaru jako palivo.
Vítejte, pane Ledoux,“ návštěva inspektora královských solivarů ve Franche-Comté jistě nebyla záležitost, ze které by měli v Salins-les-Bains radost, koneckonců slovo inspektor a inspekce zrovna nejsou slova, která by někdo z nás miloval, ale kdo ví, jestli v Salins-les-Bains tehdy tušili, koho mají před sebou.
Claude Nicolas Ledoux, architekt a oblíbenec francouzské aristokracie. Člověk, který měl blízko k samotnému králi, Ludvíku XV., pro jeho milenku, Madame du Barry, dokonce navrhoval tři paláce. Jeho známosti ho nakonec stály i jeho kariéru, protože po vypuknutí francouzské revoluce všichni, kdo měli cokoli společného s dvorem, upadli v hlubokou nemilost. Ale to je jiný příběh. Pro nás je Claude Ledoux člověk, jehož hvězda stoupá. Solivary řeší problém. Pro svůj provoz, potřebují obrovské množství dřeva. A tady začíná příběh nového královského solivaru v Arc-en-Sananc.
Představte si les. Obrovský les. Třetí největší les ve Francii. Právě toto místo, bylo vybráno pro stavbu nového solivaru. Efektivního s dostatečnými zdroji paliva. Co na to, že tam chyběla slaná voda, to už pro tehdejší inženýry nebyla překážka, ta sem ze Salins-les-Bains putovala 20ti kilometrovým potrubím. A autorem nového solivaru nebyl nikdo jiný, než náš inspektor Claude Nicolas Ledoux. Co na tom, že se jeho návrhům král ze začátku smál, futuristického architekta to neodradilo. Roku 1779 byl solivar dostavěn a svému účelu sloužil až do roku 1895, kdy se tento způsob výroby soli stal nekonkurenceschopným. Prohlédněte si komplex se zajímavými zahrady a muzeem Clauda Ledouxe, kde si můžete prohlédnout jeho nerealizované projekty. Je to opravdu zajímavá podívaná. Protože tenhle architekt byl vizionář. A nezapomeňte si projít zdejší zahrady. 🙂
